Architekt Roman Hájek objevil před pár lety volný pozemek na břehu rybníka. Tato nabídka oslovila i jeho rodinného kamaráda, který zde dopřál své rodině komfortní trvalé bydlení. Architekt si zde zase vybudoval víkendové sídlo.
V Kostolišti, pár kilometrů za Malackami odbočujeme u rodného domu Martina Benky do uličky, kde po pár stovkách metrů začnou vykukovat první domy postavené někdy po revoluci. Do všeho chuti fasádních a střešních barevných kreací či vylepšených typizovaných katalogů vnáší špetku štábní kultury Hájekem navržený dům.
Jelikož je z pohledu ulice filtrován hmotou garáže a přístřeškem pro auta, pro lepší seznámení se s morfologií domu ho nejprve prozkoumáme zvenčí. Stavba na první pohled vůbec nepřipomíná dvojdům. Zrcadlový obraz pravé a levé strany se zvenčí nekoná.
Nejviditelnější hmota prvního podlaží si dovolila hravou asymetrii. Střídá převisy, ustupující prvky i různé formáty okenních otvorů. Přestože se Hájek ve svých návrzích rád pouští do progresivních experimentů, materiálový scénář tohoto obalu se drží střídmého klíče.
Nejvíce využívá omítku v šedé a bílé kombinaci různé tloušťky struktur s elegantními přídavky betonu, betonových tvárnic a parciálních prvků z oceli a dřeva.
I když má pozemek na šířku necelých čtrnáct metrů, dvojdům na čtvercovém půdorysu navzdory třem podlažím oproti okolním sousedům zásadně nepřečnívá, ale akurátním měřítkem se jim přizpůsobuje. Přízemí je od uliční strany částečně zapuštěno do terénu, o kontakt s vnějškem však ani z této strany není ochuzeno.
Prostřednictvím velkoformátových oken obě bytové jednotky živě komunikují se zelenými plochami pečlivě udržovaných předzahrádek. Ke vstupům v prvním patře, které je na úrovni terénu, se táhnou po bocích pozemku od garáže přístupové chodníčky.